Další ztráta nenahraditelného bombardéru Tupolev Tu-22M3 signalizuje problém ruského přetíženého strategického letectva vyčerpaného útoky na Ukrajinu, které je nuceno provádět z dálky. Vzlety ze vzdálených základen daleko od zóny konfliktu jsou vynuceny obavami z útoků ukrajinských dronů a raket proti vzácným strojům.
Bombardér, kterého sám Spojené státy bály
Tu-22M3 je výsledkem dlouhé sovětské snahy o vytvoření výkonného středně těžkého nadzvukového bombardéru. První let varianty M3 se konal 20. června 1977 a od roku 1978 se rozběhla sériová výroba. Tu-22M3 se vyráběl od roku 1978 až do roku 1993 a bylo ho sovětskému, respektive ruskému letectvu dodáno 286 kusů. Výroba tedy skončila před více než třiceti lety a produkční linky již neexistují, což je dnes klíčový strategický problém.
Verze Tu-22M3 má rozpětí křídel při úplném roztažení (20°) 34,28 metru a při stažení (65°) pro nadzvukové rychlosti 23,30 metru. Délka trupu je 42,4 metru a výška 11,2 metru. Hmotnost prázdného stroje je 54 000 kg, maximální 124 000 kg. Pohon zajišťují dva dvouproudové motory Kuzněcov NK-25, každý s tahem až 245,2 kN. Maximální rychlost dosahuje 2 300 km/h (2,2 Mach), praktický dostup je 13 300 metrů a dolet s omezenou výzbrojí až 7 000 kilometrů.
Maximální bojová zátěž dosahuje 24 000 kg. To může být 69 bomb FAB-250 nebo 8 bomb FAB-1500. Pro vlastní obranu je letoun vybaven kanónem GŠ-23 ráže 23 mm v dálkově ovládané ocasní věži, která je ale u nejmodernější varianty Tu-22M3M odstraněna, stroj se tak spoléhá výhradně na svou rychlost.
USA se Tu-22M bály natolik, že v rámci SALT II (1979) trvaly na omezení jeho výroby a výslovně trvaly na tom, aby Sověti nevyráběli verzi s doplňováním paliva za letu právě proto, aby mu zkrátily dolet. Existovaly totiž obavy, že by mohl ohrozit nejen svazy letadlových lodí v Atlantiku, ale za určitých podmínek i část území USA.
Starý a po zuby ozbrojený
Hlavní údernou zbraní je raketa Kh-22 (kód NATO: AS-4 Kitchen) a její modernizovaná nástupkyně Kh-32. Protilodní střela Kh-32 se navádí pomocí satelitních navigačních systémů GLONASS/GPS, vlastního aktivního radaru s funkcí mapování terénu a nezávislého inerciálního navigačního systému. Bojová hlavice o hmotnosti 500 kg je konvenční nebo jaderná.
Tu-22M3M teoreticky pojme tři střely Kh-32, ale prakticky (jako tomu bylo u Kh-22) ponese jednu nebo dvě. Kh-32 byla do výzbroje VKS oficiálně přijata na konci roku 2016.
Verze Tu-22M3M může nést i střely s plochou dráhou letu Kh-32, Kalibr, protilodní Kh-2 Raduga nebo hypersonické střely Kh-47 Kinžal. Integrace Kinžalu z Tu-22M3M dělá platformu schopnou úderů s hypersonickou střelou s dosahem přes 2 000 km.
Modernizace na Tu-22M3M
Základními oblastmi modernizace Tu-22M3M jsou motory, avionika a zbraňový komplex. Tu-22M3M získá nové motory NK-32-02 z vyvíjeného strategického bombardéru Tu-160M2. Motor NK-32-02 má podobný tah jako původní NK-25, ale při mnohem nižší spotřebě paliva a delší životnosti. Přeletová vzdálenost Tu-22M3M díky úspornějším motorům stoupne na 9 000 až 10 000 km, oproti 6 800 km u Tu-22M3. Program modernizace je ovšem pomalý a válka na Ukrajině jej dále komplikuje.
Stáří strojů a problém intenzivního konfliktu
Zpráva Military Balance 2024 londýnského Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS) odhadovala počet Tu-22M3 v ruském letectvu na přibližně 57 kusů. Válka i nehody tento stav rychle mění. Tu-22M utrpěl od začátku rusko-ukrajinské války atriční míru 10–15 %, čímž bojeschopná flotila poklesla na pouhých 27–30 letounů.
Stáří draků je zásadním problémem. Všechny stroje byly vyrobeny do roku 1993, takže nejmladší kusy jsou dnes staré 33 let. Přesná data o naletaných hodinách na jednotlivé draky ruská strana nezveřejňuje. Pojem „technická závada,“ který se v ruských hlášeních stále opakuje, obvykle odkazuje na přepracovaný drak s příliš mnoha naletanými hodinami, nedostatkem náhradních dílů nebo nezkušené posádky, či na kombinaci všech tří faktorů. Tři havárie Tu-22M3 pouze v Irkutské oblasti v průběhu necelých dvou let ukazují na systémové problémy se stářím draků, kapacitou údržby nebo obojím.
Opotřebení strojů je tak vysoké, že reálně Rusku zbývá maximálně 7–8 bojeschopných strojů.
Útoky proti Ukrajině a špatné použití strategického letectva
Dne 15. dubna 2022 byly Tu-22M3 poprvé použity k útoku na cíle v Mariupolu. V červnu 2022 Rusko nasadilo Tu-22M3 k úderům z vzdušného prostoru Běloruska a ukrajinská zpravodajská služba tehdy uváděla, že šest strojů zaútočilo na regiony Kyjev, Černihiv a Sumy vypuštěním 12 střel Kh-22.
V průběhu roku 2024 byly zprávy o nasazení Tu-22 spíše vzácností, což pravděpodobně signalizuje vyčerpání zásob šestitunových střel Kh-22 a také snižující se počet letuschopných strojů. Primární zodpovědnost za útoky na ukrajinská města převzala flotila turbovrtulových Tu-95.
Zvýšené nasazování těchto letadel mimo jejich primární určení (Tu-22M3, Tu-95MS a Tu-160 jsou především strategické bombardéry, a jsou součástí jaderné triády), tedy využití v režimu řešení operačně-taktických, nebo elementárně taktických úkolů, povede k jejich rychlému opotřebení a růstu ztrát z důvodu technických závad. V důsledku toho může Rusko v určitém okamžiku zůstat úplně bez letecké složky jaderné triády. Je jen otázkou času, kdy se to projeví u strojů Tu-95 a Tu-160.
Ztráty: Sestřely, drony a havárie
Podle analytiků z oblasti open-source intelligence Rusko od roku 2022 ztratilo celkem 11 letounů Tu-22M3 v kombinaci bojových ztrát, zničení drony na zemi a nehod. V dubnu 2024 bylo hlášeno sestřelení Tu-22M3 ukrajinskými silami pomocí sovětského systému S-200 přibližně 300 km od ukrajinské hranice. V srpnu 2023 zasáhl ukrajinský dron letoun Tu-22M3 na základně Soltsy-2 v Novgorodské oblasti, kde byl stroj zničen či poškozen.
Klíčovým momentem byla ukrajinská operace “Pavučina”. V červnu 2025 byly během této operace potvrzeny čtyři Tu-22M3 zničené na zemi a dva další poškozené. Ukrajina přitom použila výbušnými náložemi naložené drony krátkého dosahu, které zasáhly nejméně čtyři letecké základny.
Důsledkem Pavučiny byl přesun bombardérů dál od možných útoků ukrajinských sil směrem na Dálný východ, což znamená delší lety a namáhání starých draků letounů, větší zatížení motorů, více startů a přistání, únavu posádek během dlouhého letu a v neposlední řadě zvyšuje i nároky na údržbu strojů.
Tento týden se jeden Tu-22M3 se zřítil v pondělí u místa Svisk v Irkutské oblasti na východě Ruska, což může být právě důsledkem operace Pavučina a nucených prodloužení operačních tras ruských bombardérů.
Nenahraditelný a pomalu vymírající
Rusové sice pracují na programu modernizace strojů na konfiguraci Tu-22M3M a existuje i snaha sestavit šest nových Tu-22M3 ze starých nepoužitých draků ale žádné viditelné výsledky se ale po letech úsilí nedostavily. Výrobní linky pro Tu-22M3 již neexistují a případné ztráty tak nelze průmyslově doplnit. Budoucí náhradu měl představovat stealth bombardér PAK DA, jehož program ale výrazně zaostává za původními plány.
Zdroj: GlobalSecurity.org, TWZ, EurAsian Times, Defense Express
Autor/Licence fotografie: Tu-22M3, Andrei Shmatko – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0